Opomíjený vizuální prostředek, který u provozovatelů letišť “přežívá” díky metodikám výcviku Svazarmu, má i v dnešní době svoje nezadatelné postavení. Na rozdíl od zpevněných je u nezpevněných – travnatých drah douhodobě problém se správným rozpočtem na přistáním, pokud není použit ukazatel směru přistání. Důvod je více jak prozaický – chybí-li na letišti potřeba výcviku, ukazatel směru přistání není povinnou výbavou nezpevněných drah.
Příslušné znění dotčených ust. předpisu Ministerstva dopravy L – 14 Letiště
5.1.2 Ukazatel směru přistání
Umístění
5.1.2.1 Pokud je zřízen, musí být ukazatel směru přistání umístěn na výrazném místě letiště.
Charakteristiky
5.1.2.2 Ukazatel směru přistání musí mít tvar písmene „T“.
5.1.2.3 Tvar a minimální rozměry přistávacího „T“ musí odpovídat výše uvedenému obrázku. Barva přistávacího „T“ musí být bílá nebo oranžová podle toho, která z nich nejlépe kontrastuje s pozadím, proti kterému bude ukazatel pozorován. Pokud je přistávací „T“ požadováno pro noční provoz, musí být buď osvětleno, nebo lemováno bílými návěstidly.
Průběh přistání je dokumentován na následujícím obrázku. Vzdálenost kol hlavního podvozku nad prahem dráhy (wheel to treshold height – WTH) musí být min. 3 m, žádoucí vzdálenost WTH je 6 m. Tyto hodnoty jsou obecně platné pro většinu letadel všeobecného letectví (Z – 142, Z – 43, C – 150, C – 172…) tam, kde výška oka pilota od kola letounu v konfiguraci pro přiblížení nepřesáhne hodnotu 3 m.
Vzdálenost x je odvislá od úhlu sestupu (standardně 3°). Tento úhel sestupu se doporučuje z důvodu nácviku pilotáže a návyků rozpočtu při přiblížení a přistání.
Základním předpokladem pro správné přistání je dle metodiky ubrání plynu po minutí prahových značek v bezpečné výšce – u letounů GA tedy min. 3 m vzdálenost kol hlavního podvozku od země, nebo dle typu letounu min. 4,5 m vzdálenost očí pilota od země.